Středověké kamenné opevnění města zbudované ve 14. století tvořily místy až čtyři obranné linie – hliněný val, příkop, parkánová hradba opatřená střílnami a vyšší hlavní hradba zesílená asi 25 baštami a několika věžemi. Vstup do města zajišťovala trojice bran, které byly později opatřeny ještě tzv. barbakány, tedy předbraními. Jména bran jsou tradičně odvozena od míst, ke kterým cesty z nich vedoucí směřovaly, tedy Pražská (zvaná též Vraclavská), Choceňská a Litomyšlská. Opevnění postupně ztrácelo svůj vojenský význam a od konce 18. století probíhalo jeho bourání. O několik desetiletí později byly některé části fortifikace zásluhou Aloise Vojtěcha Šembery zachráněny před zničením a následně opraveny. To se týká zejména městských bran.
Pražská brána byla opravena v letech 1882–1883 podle plánů architekta Františka Schmoranze. Tehdy získala svou dnešní podobu. Ve své dispozici je Pražská brána ze všech vysokomýtských bran nejzachovalejší, ale chybí jí předbraní. Do velké věže lze vstoupit pouze po točitém schodišti malé věže a přechodu mezi věžemi nad portálem brány. Malá věž si dodnes dochovala cihelné cimbuří a vysokou zděnou střechu. Velká věž slouží jako vyhlídková a je veřejnosti přístupná. Nabízí nádherný výhled do daleka. Za dobré viditelnosti je možné vidět Krkonoše, Orlické hory a Králický Sněžník. Nad portálem brány byla v roce 2013 obnovena freska podle návrhu Mikoláše Alše. Od stejného umělce pochází i malby na domě nazývaném Na Střelnici z roku 1900 přiléhajícím k malé věži. Dům patřil spolku ostrostřelců a na jeho zahradě byla střelnice.
René Klimeš a Vojtěch Barcal, RMVM. Foto Radek Štěpán
