Po třiceti letech se do Vysokého Mýta vrátila malířka a grafička Venda Truhlářová. Na výstavě k jejím nedožitým stým narozeninám ji prostřednictvím své tvorby doprovází strýc Jan Zrzavý, dcera Vendula a zeť Petr Císařovský.
Venda Truhlářová, v rodném listě zapsaná jako Věnceslava, se narodila roku 1924 do umělecké rodiny, jejím strýcem byl Jan Zrzavý. V roce 1938 po převelení jejího otce, armádního důstojníka do Vysokého Mýta, zde talentovanou dívku přijali na reálné gymnázium. O čtyři roky později přestoupila na Školu umění ve Zlíně, kde studovala užitou a dekorativní malbu v architektuře a propagaci. V letech 1945–1947 pokračovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru ilustrace u profesora Karla Svolinského. Nevyhovovaly jí však ilustrační principy a čím dál více ji přitahovala malba, proto přestoupila na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru malby k profesoru Vladimíru Sychrovi a studium dokončila v grafickém ateliéru profesora Vladimíra Silovského v roce 1952.
Grafika spolu s kresbou se staly jádrem její tvorby až do počátku 60. let. Realistické pojetí vystřídala zjednodušující forma, společným jmenovatelem však zůstala figurální tematika a život na venkově. V roce 1962 přechází definitivně k malbě a začíná se věnovat krajině. Volný cyklus olejů „Vesničky“ vystřídaly enkaustiky zachycující niterné prožitky z krajiny, například dojmy z cesty do Francie. Zásadní proměnou prošla autorčina tvorba po roce 1968, po období určitých snových krajin a meditací se jí stává výlučným motivem poeticky laděná Vysočina, ke které ji poutá silný citový vztah. Na Vysočinu do Okrouhlice zajížděla Venda Truhlářová od 50. let za svou maminkou a roku 1993 se natrvalo přestěhovala do nedalekého Havlíčkova Brodu, kde žila téměř až do konce svých dnů († 2016).
Podnikla mnoho studijních cest do zahraničí.
Za svůj život uspořádala desítky výstav. Ve Vysokém Mýtě samostatně vystavovala v letech 1975 a 1994.
Dílo akademická malířky Vendy Truhlářové, která se svou tvorbou stala nedílnou součástí přední české umělecké scény 2. poloviny 20. století, je zastoupeno v mnoha galeriích včetně Národní.
Iveta Danko, kurátorka MG