Do Izraele odjížděl jako jeden z favoritů. V evropských průběžných tabulkách mu patřila za Nizozemcem Llarosem a Španělem Olivou třetí příčka. Mohl se opřít o velmi vydařenou sezónu. Stal se českou jedničkou mezi dospělými, když ovládl národní šampionát a mohl se těšit také z výrazného posunu osobního rekordu. Na Zlaté tretře v Ostravě si totiž vylepšil osobní rekord již na 1:46,27.
Jakub Dudycha v Jeruzalémě ještě neprohrál jediný závod, a to platilo i po rozběhu. Během druhého kola byl sice lehce zavřený, dokázal si ale najít prostor pro rychlý závěr a s přehledem postoupil do finále mistrovství Evropy juniorů.
Finálový závod byl na programu poslední den šampionátu. Pořadatel hlásil vyprodané hlediště a očekávala se velká bitva mezi Jakubem Dudychou a Ronaldo Olivou ze Španělska. Závod měl ale zcela jednoznačný průběh. Dudycha podobně jako v loňském roce zhruba dvě stě metrů před cílem nastoupil a nekompromisním způsobem rozhodl o svém vítězství. Opravdová bitva o titul, ale měla teprve přijít. Jakub Dudycha proběhl jasně první cílem, ale zhruba tři minuty po doběhu byl video rozhodčím diskvalifikován za postrčení soupeře.
Po shlédnutí videa k lehkému doteku došlo, ale nebylo to nic, co by na této trati nebylo běžné. Vítězná euforie se proměnila v obrovské prázdno. Realizační tým české reprezentace okamžitě začal zkoumat záznam závodu. Nejprve dotek nikdo nemohl ani najít, ale i přesto videorozhodčí svůj verdikt potvrdil.
Český tým pracoval v zákulisí na maximum. Sháněl důkazy, kontaktoval soupeře. Dotek měl vzniknout mezi Dudychou a maďarským závodníkem Kubasim. Ten vypověděl, že ho dotek nevychýlil a v podstatě o něm ani neví. Česká výprava i maďarská výprava podala protest, který se dostal až k Jury celého šampionátu. Celkem během mistrovství Evropy řešila Jury více jak dvě stě protestů a pokaždé potvrdila verdikt rozhodčího. Až tedy na jediný případ. Jury uznala právě ten český a Jakub Dudycha mohl slavit svůj druhý titul šampiona starého kontinentu.
Na horké dráze v Jeruzalémě Jakub Dudycha neprohrál během dvou let jediný závod a ve výborném čase, po skvěle takticky zvládnutém klání mohl znovu vystoupat na stupeň nejvyšší a vyslechnout českou hymnu.
Lukáš Dejdar, AC Vysoké Mýto
Foto Soňa Maleterová
