S výstavbou farního kostela, který byl počátkem 14. století povýšený na děkanský, se začalo v tomto prostoru již při založení města. O jeho původní podobě nic nevíme, ale byl jistě mnohem menší než dnešní monumentální vrcholně gotický svatostánek. Jak měšťané postupně bohatli, mohli si dovolit zejména v klidných časech za vlády krále Karla IV. (1347–1378) financovat zbudování tohoto chrámu, který vynikal nad průměr doby. V dalších staletích kostel několikrát vyhořel, ale pokaždé se dočkal opravy. Jeho současná podoba pochází z rozsáhlé opravy provedené v duchu novogotiky na konci 19. století pod vedením architektů Františka Schmoranze a Josefa Mockera.
Interiér kostela tvoří rozlehlý trojlodní prostor s dlouhým kněžištěm. Stěny kostela pokrývá secesní výzdoba s řadou figurálních scén z dílny malíře Karla Vítězslava Maška. Z nich nejzajímavější jsou dvě scény v bočních lodích znázorňující založení města Přemyslem Otakarem II. a osobnosti, které se zasloužily o opravu kostela na konci 19. století (zleva architekt František Schmoranz, spisovatel a jazykovědec Alois Vojtěch Šembera, starosta města Jan Bedřich Tůma, profesor gymnázia Vratislav Votrubec, architekt Josef Mocker a ministerský rada a právní historik Hermenegild Jireček).
Celému interiéru kostela dominuje hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1728 od Petra Brandla. Oltář byl spolu s dalším vybavením kostela zakoupen městem roku 1787 ze zrušeného cisterciáckého kláštera Sedlec u Kutné Hory. Oltářní obraz je vysoký více než 7 m a znázorňuje tradiční motiv. Panna Maria, patronka cisterciáckého řádu, vstupuje na nebesa sledována udivenými apoštoly. Mistrovské Brandlovo dílo z jeho vrcholného období je řazeno k největším skvostům barokního umění ve východních Čechách. Většina kostelního mobiliáře ale pochází až z 19. století, protože starší vybavení buď shořelo, nebo bylo záměrně odstraněno při novogotické rekonstrukci. Dochovala se pozdně gotická křtitelnice z roku 1499, socha Madony z počátku 16. století v boční kapli sv. Jana Křtitele, či několik málo starých náhrobníků.
Věže kostela jsou vysoké 67 m a jejich dnešní podoba pochází až z 19. století. Na jižní věži je zavěšen zvon Jiří z roku 2003 a na severní zvon Vavřinec menší z roku 1466. V sousedství kostela byla pro zvony, jež přetěžovaly jeho věže, postavena roku 1585 mohutná renesanční zvonice, v době baroka zvýšená o patro. Po opravě kostela se zvony v roce 1898 vrátily zpět a zvonice později našla své využití jako výstavní prostory Městské galerie pro krátkodobé výstavy.
René Klimeš a Vojtěch Barcal, RMVM. Foto Radek Štěpán
